Moje básně

Zklamání

7. srpna 2010 v 9:36 | Kikush
Už dlouho jsem na blog nepřidala žádnou básničku, co? x) To jen proto, že mě poslední dobou nic nenapadá a ani na to nemám doma ten správný klid. Včera ve sprše mě ale něco napadlo... xD

Zklamání

Procházím se krajinou,
koukám na nebe.
Vím, že myslíš na jinou,
a ona myslí na Tebe.

Krajina bez květů,
nenechává ve mě klid.
Připomíná mi tvou větu:
,,Mám už jinou, nech mě být!"

Stále jen doufám,
stále jen sním,
čím dál, tím víc zoufám,
a vím, že už Tě nikdy neuvidím.

Kolikrát jsem si říkala,
že nikdy neskončí naše láska.
Ale pak jsem plakala...
Byla to jen blbá sázka!

No coping!


Černý mlýn

14. května 2010 v 18:50 | Kikusza
Tuhle básničku jsem složila ve škole v Dějepise, tak se nedivte, že je divná xD

Černý mlýn

Vzhlížím na černý mlýn,
stojí tam sám, na kopci.
Na svah hází temný stín,
kde potkávám černou ovci.

Ovce pase se klidně,
nerozhlíží se, jen jí...
Když promlouvám k ní vlídně,
rychle se pryč rozpeláší.

Pak znovu jsem na mlýn pohlédla,
zdál se mi teď být blíž.
V okně jsem postavu zahlédla,
strach stoupl o stupeň výš.

Postava ruku z okna vztáhla,
poté mlýn začal zběsile mlít.
Větrná síla temnosti zavládla,
nechtěla jsem už v tomto snu být.

Za chvíli ucítila jsem bolest,
byla tak zlá a krutá.
Myslela jsem, že je snu konec,
byl to ovšem konec života.

Co se to stalo?
Ten mlýn je prokletý!
Kéž by se mi to jen zdálo,
teď v nebi za dalším životem letím...

No coping!

Pryč jsou ty časy...

22. dubna 2010 v 14:53 | Kikusza
Pryč jsou ty časy

Pryč jsou ty časy, kdy jsem ti tolik věřila.
Pryč jsou ty časy, kdy jsem se ti se vším svěřila.

Pryč jsou ty časy, kdy měly jsme se rády.
Teď mě jen pomlováš za mými zády.

Proč ses tak hrozně rychle změnila?
Můj život jsi tím tolik zničila!

Důvěra a pouto přátelství mě drželo pohroadě.
Teď už jen obojí leží na hromadě.

Pryč jsou ty časy, kdy byly jsme spolu.
Pryč jsou ty časy, je čas jít domů.

No coping!

Poslední chvíle

6. dubna 2010 v 19:53 | Kikusza
Poslední chvíle

Já, malé černé stvoření,
přes pole rychle utíkám.
Abych místo těšení,
nemuselo stále naříkat.

Stébla trávy mne hladí po srsti,
je to tak okouzlující.
Vítr fouká s něžnou rychlostí,
a čistý vzduch mi proudí v plicích.

Mé jemné ouška mi větrem vlají,
vše mi napomáhá být zase šťastné.
Ptáci si kolem mě vesele zpívají,
naposled, než můj plamen života zhasne.

Velká nehoda poškodila mi srdíčko,
už nikdy nebude správně fungovat.
Naposledy teď zřím sluníčko,
nikdy jsem svět nepřestalo milovat.

Já, malé umírající koťátko...

No coping!

Záhada

17. března 2010 v 15:11 | Kikusza

Záhada

Celá život, každý den,
zdá se mi ten samý sen.
Myslím, že mám v sobě moc,
sen mi říká budoucnost.

Když jdu potom večer spát,
netěším se, musím přiznat.
Vše totiž prožívám dvakrát,
ale se životem se nemůžu prát.

Žádné překvapení, žádné zážitky,
žádné potěšení, žádné požitky.
Jen samá bída a ohraný děs...
Tak kde je tedy zakopaný pes?

Co se to stalo, že se mi to zdá?
Můj život mi nic dobrého nedá.
Pták jménem osud si na mou větev sedá,
a svou sladkou kořist si s chutí rychle hledá...
No coping!

Princezna

15. února 2010 v 20:03 | Kikusza
Princezna
Sedím v kočáru, sedím,
z okénka ven jen hledím.
Projíždím kolem černého lesa,
na trávě leží zkrvavená kosa.
Projíždím kolem dvou úzkých řek,
a potom slyším psí zoufalý štěk.
Projíždím kolem malého statku,
tam slyším jednu zuřivou hádku.
Projíždím pod mostem z velikých cihel,
co vidím já, nikdo ještě neviděl.
Vidím tento svět jinak než ostatní,
vidím, jak jsou tito lidé tolik špatní.
Copak je to za místo - tento svět?
Doufám, že se Bůh jenom splet.

Nedokážu zapomenout

30. ledna 2010 v 20:19 | Kikusza

Tak tadyhle jsem dnes složila básničku a docela se mi líbí...:) Nevím, jak vám, posuďte sami:)

Zničený život

8. ledna 2010 v 14:15 | Kikusza
Dnes jsem po cestě ze školy domů skládala
básničku a docela se podle mně povedla =) Click c.č. ↓

Až...

19. prosince 2009 v 14:58 | Kikusza
Tuhle básničku jsem složila sama! Doufám, že se vám líbí:

Až...

Až večer budeš usínat, lásko všech nocí i dnů,
budu tě chránit od těch všech zlých snů.
Až se půjdeš ráno ven do mrazu projít,
budu se snažit naše city znovu spojit.
Až si sedneš v lese na pařez a budeš sám,
nádherné bílé květy ti na louce natrhám.
Až podíváš se doma do zrcadla v koupelně,
zavoní ti z kuchyně moje bílé květy nádherně.
Až nazdobíš si, lásko, vánoční stromeček,
zazvoní ti u dveří maličký chlapeček.
Až chlapeček zazpívá ti vánoční koledu,
zlé víly, které kazí Vánoce, raději odvedu.

Přeji ti nádherné Vánoce, miláčku,
doufám, že mi na horb přineseš kytičku...

Duše mě z mostu zhodila

18. listopadu 2009 v 16:50 | Kikusza
Další básnička vytvořená mnou a kámoškou xD

Duše mě z mostu zhodila
Po mostě kráčím,
na svět se jen mračím.
Najednou vidím ducha člověka,
kterého jsem se vždy bála
a na jeho rady jsem nikdy nedala.
Rychle se ke mně přibližuje,
můj dech se rychle zatajuje.
Ruku mi na rameno pokládá
a znovu po dlouhé době ve mně strach zavládá.
Cítím, že jeho myšlenka je zlá
a jeho duše temná.
Cítím, že myslí jen na jeho umučení
a že návratu zpět už není.
Cítím, že chce, abych to prožila taky.
Na nebi se už zbíhají ty nejtemnější mraky.
Venku se už setmělo,
mě domů se jít zachtělo.
Chladný vítr začal foukat
Vlny pod mostem se zvedají
a kapky deště padají.
Teď snaží se mě z mostu zhodit,
pak s radostí okolo mého hrobu chodit.
Už se mu to skoro povedlo,
mé tělo se ze země zvedo.
Teď padám z mostu do vody,
tohle je začátek nehody.
Ten dopad do vody jsem přežila.
Před chvíli jsem dno hladila.
A nadechnout jsem se snažila,
z vody jsem se nakonec vynořila.
Najednou ctím kolem sebe tlak,
za nohu drží mě silný hák.
Ke dnu táhne mě čím dál tím více,
už mám vodou zatopené plíce.
Cítím, že tohle nepřežiju
a lepší život už nezažiju.
Těla se rychle vzdávám
a z nebe svým blízkým mávám!

 
 

Reklama